MOJE PRVNÍ DOVOLENÁ

Jsou mi teprve tři měsíce a už mě mamka s taťkou tahají cestou necestou. To je tak, když se člověk narodí cestovatelům. Ale nestěžuju si, mamka veze mlíkárny s sebou a já jsem ráda, když se něco děje. Je to nuda, pořád jen ležet. Doma to mám okoukaný, tak aspoň řvu, aby se něco dělo a byla sranda. Taťka nemá smysl pro humor a mému vokálnímu zpěvu se nesměje. Tuhle dokonce přiznal, že se těší, až se vdám a vypadnu z baráku.

 Vyrazili jsme ze San Diega a cílem naší cesty byl Oregon. Ještě v Kalifornii jsme se zastavili u kamaráda Mirka v jeho království - výrobny zmrzliny. Já zmrzlinku ještě nemůžu, což je škoda, protože strejda Mirek vyrábí 130 druhů a všechny jsou mňam,mňam. Však taťka se hned po příjezdu hrnul ke své oblíbené rumové, no a mamka taky pěkně mlsala. Ještě jsme dostali "kyblíček" čokoládové s sebou na cestu.

  Další zastávka byla u strejdy Libora v Kaňón Kántry. Bydlí v jednom z kaňónů a jako správný rodák z Mikulova má na zahradě sklípek plný dobrého vínka. Je vám jistě jasné, že tuhle zastávku si moji povedení rodičové nemohli nechat ujít. Vínečko průbežně prokládali domácíma klobáskama a uzeným. Maminka vínečko bumbala jen trošku, zato tatínek se pěkně zpumprdlíkoval a kdybych nezačala řvát, tak by tam snad pil dodnes.

  Po cestě jsme kempovali u Lake Tahoe. Jezero je prostě hodně moc vody, ale naši z něj jsou nadšeni, tak jim to neberu. Ještě víc nadšeni byli, když do vedlejšího stanu přišel medvěd. Jo, ten se líbil i mně. Jenže mamka říkala, že by si se mnou nehrál, a že by mě slupnul jak malinu. Takhle sežral jenom sousedům zásoby jídla. Naši měli strach, jak budu spát ve stanu. Mně je to fuk (bacha ne fuck, to se prej nesmí říkat). Když chci spát, spím kdekoliv. A když chci řvát, tak taky.

  Taťka, jelikož je praštěnej, tak si ještě s kamarádama přidal povyražení a jeli tři dny takovejma velikejma autama, kterým říkají Hummer, hrůzostrašný terény. Cesta se jmenuje Rubicon a terény jsou težko k projetí. Museli odtahovat balvany a několikrát opravovat auta. Ona mamka není o nic míň praštěnější, ale jet nemohla, protože to bych měla z mlíka tvaroh. A já tvaroh zatím nerada. Hlavně nemam zuby.

  Konečně jsme dojeli do Oregána ke kamarádům mamky a taťky. Jana a Jirka dřív prý taky bydleli v San Diegu, ale dali přednost severnějšímu státu a klidnějšímu životu v malém městečku Sestry. V Sestrách jsem se skamarádila s bratrama Adámkem a Davídkem.Ty mě ukázali výhody městečka např. do školy jezdí na kolobrndě a krotké pečínky (srnky) jim zvědavě nakukují do oken. Kamarádi bydlí v Oregonu na suché straně hor. Na mokrou stranu jsme jeli jen na výlet k vodopádům a horkým pramenům. Mokrá strana je ta, která kouká na moře a o hory se vyždímají všechny mraky. Proto tam hodně prší a hory jsou porostlé pralesy s ooobrovitánskými stromy. I když mně zatím připadá každý strom obrovský,tahle dřeva byla velká i s porovnáním s mým taťkou a ten je skoro dva metry vysoké dřevo.

 Zpátky letěl taťka letadlem dřív, protože musel do práce. Bylo mě smutno, ale mamka říkala, že peníze jsou potřeba. Nevím na co, když mlíko mám zadarmo. A tak jsme s mamkou jeli domu autem s Mirkem a Aničkou, což bylo dobře, protože si se mnou hráli.

  Teď už jsme zase doma a je nuda. Tak nadechnout a do toho láááááááááááááááá

  hlasitým vokálem zdraví Vaše Kačka