|
PŘÍBĚH VÁNOČNÍHO STROMU V ČESKÉ TŘEBOVÉ 2023
Už jako klouček jsem miloval přírodu - zvířata, stromy, lesy, kopce a vůbec všechno okolo Třebové. Na zahradě jsem měl její okolí v miniaturní podobě - ve staré, zakopané vaně čolky z podkozlovského Lochnesu, vřes z Třebovských stěn, blatouchy z Hlubočku...Když mně bylo asi deset, přinesl jsem malý smrček, prťavoučký smrkový miminko, do žracáku se mně vešlo. Dával jsem mu svoji lásku i péči, ale miminko nerostlo, spíš jen přežívalo, jako by se mu stýskalo po rodné Šklíbandě. Za pár let sice z miminka bylo batole, ale neduživé, takový za groš kudla stromeček. Můj táta, tramp krví i duší, nad ním hořekoval a málem brečel. Maminka mu podstrojovala hrabankou z jeho původního lesa, aby netruchlil. Jenže všechno rozmazlování marno.
A pak nás napadlo smrček přesadit. Našli jsme pro něj místo za výběhem slepic. Najednou mu přestalo vadit, že místo buků a jedliček má kolem sebe jabloně a třešně, místo borůvčí se pod ním válejí přezrálé hrušky a švestky. Během několika let se z něho stal vytáhlý puberťák. Možná měl víc světla, možná víc hlíny, možná zabraly ty slepičince v dosahu kořenů. Nevím, ale rozhodně z něho začal být krásný, urostlý chlapík. Já jsem sice doma už moc nepobýval, ale oba moji rodiče se z něho radovali, obdivovali ho a potají, každý zvlášť, s ním mluvili. Nepřiznali to nahlas, aby se jim ten druhý nesmál. Ale já to vím. Ten Smrk mně to prozradil.
Strom jejich lásku opětoval tím, že je chtěl obejmout, toužil je na oplátku zahrnout svým stínem, hustým, zeleným příkrovem, takže se ochranitelsky pomalu nakláněl nad jejich dům. Větvemi až do dvora později hladil tatínka, když už došel o berlích jenom tam. Svým hustým vrškem mával na pozdrav mamince, která seděla v invalidním vozíku a za slunka nabírala sílu ze všeho, co rostlo a kvetlo okolo.
Před sedmi lety zemřel tatínek a strom, jako by to věděl, se začal naklánět víc a víc, aby mu alespoň maminka zůstala. Ale proti věku a nemocem je bezmocný i nádherně vzrostlý Smrk. Letos v březnu odešla maminka. A Smrk se ve svém smutku nahrbil ještě víc.
Začalo hrozit, že si Smrk ze zoufalství a opuštěnosti lehne na dům, u kterého vyrůstal, ale už v něm nebyl nikdo z jeho opatrovatelů. Nastalo těžké rozhodování mezi stromem a domem. Vyhrál dům. A tak nastoupili pracovníci Eko Bi se zubatou. Pila, jeřáb, sekery.
Vždycky je těžké zabít strom, obzvlášť když je zdravý. Ale tenhle měl štěstí. Neumřel. Svátečně ozdoben a osvětlen vám mává a voní do vánočních svátků.
Jeho větve šeptem přejí kolemjdoucím:
"Šťastné a veselé Vánoce. Ať je strávíte v klidu a pohodě, jako když roste strom."
A jeho štíhlý kmen ukazuje vzhůru, nahoru, výš a ještě výš a do nového roku vám připomíná:
"Jenom obloha je tvůj limit. Jinak nic. Můžeš dosáhnout všeho, co si přeješ. Můžeš růst až do oblak."
A to samé Vám všem přejeme i my
Petr Pop, Česká Třebová, Parník
a Marta Pelikánová, která příběh za svého bráchu podle pravdy pravdoucí sepsala
Reportáž z kácení a přesunu.... zobrazit detail
Video z přesunu městem a umístění na náměstí.... zobrazit detail
Slavnostní rozsvícení .... zobrazit detail
Slavnostní rozsvícení (rozsvítí se v desáté minutě videa) .... zobrazit detail
Fotogalerie vánočního stromu .... zobrazit detail