Pár intimností ze života vačnatců
<předchozí   |  9 / 10  |   následující> zpět
Pár intimností ze života vačnatců
Vakomyš vypadá vcelku normálně až na ty krásný, dlouhý fousiska. Ale je móóóc zajímavá svým sexuálním životem. Když vypukne rozmnožovací sezóna, samečci propadnou takové vášni a posedlosti, že jenom šmejdí, hledají samičky a když je najdou, tak to... no. Po čtrnácti dnech sezóna skončí a samečci jsou z toho natolik vyřízení, že během deseti dnů všichni umřou. Do nového vrhu žijí jenom samičky, které porodí pohrobky, z nichž je asi polovina samečků. Ti do příští erotické sezóny dospějí, samičky mají bohatý výběr nových, mladých, krásných a roztoužených partnerů a historie se opakuje. Je to opět dáno nedostatkem potravy v Austrálii a proto příroda zařídila vakomyším samečkům krásnou smrt v testosteronovém opojení, aby nebyli potravními konkurenty pro samice a mláďata.
Mnohá žena se mnou bude souhlasit, že to je od matky přírody téměř geniální opatření a jenom nám může být líto, že v případě člověka od něho upustila. Bohužel, je mi jasné, že to člověčí "jednou v roce na Vánoce" žádnýho chlapa nezabije.
K fotce - tahle myš žila u kamarádů v Cooktownu. Chodila jsem ji krmit (na fotce s kouskem ovaru) a měla ji pojmenovanou. Ovšem nemohli jsme se dohodnout, zda jde opravdu o vakomyš. Já jsem ji identifikovala podle fotky zadní části těla, kde je vak trochu vidět. Kamarádi tvrdili, že to je něco jiného a chtěli myš kvůli přesnému určení zabít a pitvat. S tím jsem nesouhlasila, takže pravdu dodnes nevím. Já jsem pro vakomyš, je někdo proti?
Fotografie (c) Marta Pelikánová