Pár intimností ze života vačnatců
|
|
Vakomyš vypadá vcelku normálně až na ty krásný, dlouhý fousiska. Ale je móóóc zajímavá svým sexuálním životem. Když vypukne rozmnožovací sezóna, samečci propadnou takové vášni a posedlosti, že jenom šmejdí, hledají samičky a když je najdou, tak to... no. Po čtrnácti dnech sezóna skončí a samečci jsou z toho natolik vyřízení, že během deseti dnů všichni umřou. Do nového vrhu žijí jenom samičky, které porodí pohrobky, z nichž je asi polovina samečků. Ti do příští erotické sezóny dospějí, samičky mají bohatý výběr nových, mladých, krásných a roztoužených partnerů a historie se opakuje. Je to opět dáno nedostatkem potravy v Austrálii a proto příroda zařídila vakomyším samečkům krásnou smrt v testosteronovém opojení, aby nebyli potravními konkurenty pro samice a mláďata.
Mnohá žena se mnou bude souhlasit, že to je od matky přírody téměř geniální opatření a jenom nám může být líto, že v případě člověka od něho upustila. Bohužel, je mi jasné, že to člověčí "jednou v roce na Vánoce" žádnýho chlapa nezabije.
K fotce - tahle myš žila u kamarádů v Cooktownu. Chodila jsem ji krmit (na fotce s kouskem ovaru) a měla ji pojmenovanou. Ovšem nemohli jsme se dohodnout, zda jde opravdu o vakomyš. Já jsem ji identifikovala podle fotky zadní části těla, kde je vak trochu vidět. Kamarádi tvrdili, že to je něco jiného a chtěli myš kvůli přesnému určení zabít a pitvat. S tím jsem nesouhlasila, takže pravdu dodnes nevím. Já jsem pro vakomyš, je někdo proti?
Fotografie (c) Marta Pelikánová