Měsíc nad střechou. Připomíná mi píseň Václava Michla, kamaráda mého strejdy, nadaného básníka a hudebníka. V cizině si nikdy nezvykl a dá se říci, že stesk po domově byl i příčinou jeho předčasné smrti.

Nezlobte se slečno, těžko zvykám změně, ať je to Paříž či Řím vám tu i ten měsíc svítí vobráceně, I am sorry, já sem nepatřím. Měl bych slečno, asi mluvit o počasí, s tím však se já nesbratřím, v zimě máte léto, léto máte v zimě, I am sorry, já sem nepatřím.

I kdybych měl prachy, který by mi zbyly, ať šetřím či nešetřím, mě nebaví slečno, sázet na kobyly, I am sorry, já sem nepatřím. I kdybych tu měl bejt guvernérem, anebo já nevím čím, my Češi sme divný, my si nevyberem, I am sorry, já sem nepatřím.

Vždyť já vím, že za to nemůžete, že je v celém světě blázinec, že pomalu není místa na planetě, kde bych nebyl jenom - cizinec. Nezlobte se slečno, těžko zvykám změně, ať je to Paříž či Řím, vám tu i ten měsíc svítí vobráceně, I am sorry, já sem nepatřím.