|
Společná fotka z trampské plavby po Murray River v Jižní Austrálii.
Když jsme si loď přišli převzít a majitel viděl přes třicet postarších lidiček, ovšem všichni vzorně v pruhovaných tričkách, dostal
záchvat smíchu. Při svém mládí, asi předpokládal, že bychom ... zobrazit detail
Ahoj všichni,
objevila jsem ve foťáku pár momentek, kterých je mi líto, aby se ... zobrazit detail
Jen strohé Peldiny poznámky, protože při přejezdu dun se opravdu zapisovat nedalo, a po jejich přejezdu jsme si už zase prd pamatovali. Ale poznali jsme tak zajímavá místa, že by byla škoda to nezaznamenat.
Náš cíl: Simpsonova poušť je ... zobrazit detail
KIMBERLEY 2017 podle Peldiných jedovatých zápisků
(neobsahují popis přírodních krás, kterých jsme si na cestě bohatě užili, což popsal moc hezky František, ale jsou to poznámky z momentů, které by zapadly, a to by bylo škoda. Snad vám budou připomínat
... zobrazit detail
Trampování v Austrálii je jen maličko odlišné od čundrování v Čechách. Pro mě především v tom, že
nespím jen tak pohozena na zemi ve spacáku. Ne že bych se bála, že budu spacák sdílet s někým
dvounohým (třeba přítulným kamarádem), ale pořád jsem si nezvykla na pocit, že se budu o spacák dělit
s někým čtyřnohým (třeba přítulným krokodýlem), šestinohým (třeba komáři a mouchy v počtu milión),
osminohým (třeba pavoukem velikosti zálesácké dlaně) a hlavně s těmi beznohými - hady, kteří jdou do
spacáku sice za teplem, a ne za mnou, ale mnoho místních druhů je schopno otrávit spolehlivě celou
trampskou osadu. Takže já používám na spaní ... zobrazit detail
Slyšela jsem od pravověrných trampů o tom, že trampem se může člověk stát snad jen v lůně
matčině či snad někde po cestě, ale potom už nikdy. Prý i kdyby ti sudičky zalamovaly palec jak
chtěly, už z tebe trampa nevymáčknou. Moje vrozená drzost mi dovoluje nesouhlasit, a to dokonce i
s trampy, a navíc i s ortodoxními a myslím si, že trampa nedělá zelené oblečení a usárna, ale Tramp
- to je něco uvnitř člověka, v jeho myšlení, chování, v jeho duši a srdci. Nekamenujte mě, prosím,
nechci o tom dál polemizovat. Berte předchozí řádky ... zobrazit detail
Hurá! Honza bere mě a Taťku do Las Vegas obřím náklaďákem - truckem. Vyjíždíme ze San Diega s nákladem vrat, se soumrakem a s upovídaným řidičem. "Vždycky jsem toužil řídit velký auta. V Československu jsem to zkoušel k tirákům, ale jezdil jsem jen po republice a časem jsem konečně pochopil, že s mým kádrovým profilem mě za hranice nikdy nepustí. Tak jsem musel fouknout. V Německu jsem měl zázemí, ale já chtěl do Ameriky. Amerika a trucky - to pro mě vždycky byly symboly svobody a volnosti...."
Na silnici se provoz zpomaluje. Honza ladí policejní frekvenci. Je hlášena havárie. Posunujeme se v koloně ... zobrazit detail
"Jéžiši, voni by tě snad spálili!!! Nojo, kluci uklízeli na půdě. Kupa starých verků nachystaná u kamen. Ale ty přece nejseš starej verk."
"Děkuju."
"To bylo mně?"
"A komu jinýmu. Po padesáti letech známosti."
"To jo. Bylo mně tenkrát sedmnáct, když jsem si na tebe usmolil z učňovskýho platu. Čtyřicet pět korun! Víš, co to pro mě bylo?"
"Vím. Však ses na mě chodil ... zobrazit detail
Jedem středem Austrálie. Brácha, jeho žena Petra a já. Valíme, co to dá, chceme stihnout západ slunce u Uluru, jednoho z největších monošutrů světa. Co to dá je nejvíce závislé na výkonu našeho vozidla - stařičké dodávečky, koupené na začátku pobytu za co možná nejméně klokaních dolarů. Sláva, s vypětím všech sil a nervů stíháme mohutný zážitek. Zapadající slunce mění barvu skály
... zobrazit detail
Pokusím se vás chvíli otravovat historkou z našeho osobního, jachtařského středověku. Poprvé jsme vyrazili na loď a pod vedením zkušeného kapitána, jsme se snažili neutopit sebe, ani loď a občas jet tam, kam chceme my a ne ten škodolibý vítr. Pravda, mně se to dařilo ze všech nejméně. Třetí den plavby okolo ostrova Elba se mi zdálo, že je proti mně nejen vítr, ale i kapitán, manžel, Poseidon a vůbec celý svět. Znáte to, ponorka ze dvorka.
Plavbou za silného větru
... zobrazit detail
Líbilo se mi v každé zemi, všude bylo něco, na co civíte s pusou otevřenou. Sbíráte zážitky a opatrně je navlékáte na nit vzpomínek, až z nich vznikne vzácný šperk.
Pak přijde návrat. Zmatené pakování batohu, prohlídka u odbavení, poklus při přestupu na další letadlo. Ale vždycky se dopracujete k tomu poslednímu a někde v Evropě nalezete do letadla, u kterého svítí cíl přistání PRAGUE. Už jen to, že vám letuška česky řekne: "Dobrý den," působí jako
... zobrazit detail
Den první
Cestou od doktora jsem přesvědčena, že umřu. Na Starým náměstí se snažím dolézt aspoň k podloubí, kdybych omdlela, tak ať mě dotáhnou do mlíčáku a ne do smradlavé Plzeňky. V milostivé mlze poloagónie se dopotácím domů.
Teploměr se zasekl na krásně kulaté čtyřicítce. Tolik bych chtěla mít roků, a ne teploty! Někde se stala chyba.
V hlavě mám celé českotřebovské seřaďovací nádraží v době jeho největší slávy.
Bolí mě každej kousek těla. Bolej mě i vlasy. Ještě že
... zobrazit detail
DEN PRVNÍ
Za slunného rána vyrážíme autem směr Zlaté Hory. Karel jako řidič, Marta jako navigátor, synovec Pavel jako spolucestující a Šerif jako poradce pro všechno. Městečko Zlaté Hory nacházíme bez problémů. Teď už jen objevit, kde se koná Mistrovství ČR a SR v rýžování zlata. Karel věštecky říká: "No, na náměstí se asi rýžovat nedá." Takže náměstí necháváme za sebou a pokračujeme podle značek GOLD. S jediným chybným odbočením do pole přijíždíme
... zobrazit detail
Ahoj Brácho,
o víkendu chceme vyrazit na čundr. Taťka, Šerif, Karel a já. Do Štěchovic na osadu Utah. Šerif s Taťkou se tam chystají asi třicet let. Stále zůstávalo jen u chystání a roky přibývají. Šerifovi bude sedmdesát a Taťkovi o rok míň. Letos jsem pochopila, že to musí vzít do ruky ženská. Zrovna tomu napomohlo i to, že jsem se Zuzanou z Utahu konzultovala tu Austrálii a ona mi do dopisu přiložila zvadlo na výroční 80. oheň osady. Takže jsem počítačovo vyhledala všechny možné i nemožné spoje, včetně plavebního spojení Praha - Slapy. Chlapi se nezmohli na odpor a tak dostali
... zobrazit detail