|
Jsem to já jak za mlada, i když jinak teď vypadám...
Tak jsme se letos nechali s bráchou vyfotit v podobném uskupení, jako když on slavil první narozeniny, tedy po padesáti osmi letech. Byla to asi poslední příležitost, kdy mu ještě bylo možné na hlavě načesat kohouta. Ale zase měl na rozdíl od první fotky pusu plnou zubů. Problém byl sehnat pro mě košili s kulatým límečkem a obyčejnou svíčku na dort. Velkého, alespoň podobného medvěda poskytla na poslední chvíli kamarádka a obětavě mu odpárala Křemílkovskou čepici. Ovšem ten jeho oblíbený méďa, kterého brácha drží v ruce, tak ten je opravdu původní. Tvrdí, že ho vyhrabal u našich rodičů na půdě, ale opelichaný byl tak, jako kdyby s ním celé ty roky spal. Taky už jsme neriskovali to, že by dvoumetrový brácha seděl na stole. Zkrátka tam nějaké drobné změny jsou, ale sranda byla.Pro mě je ovšem nejdůležitější a nejvzácnější to, že i po těch letech se máme rádi a společně strávený čas si užíváme. Jen škoda, že to k sobě máme dvanáct tisíc kilometrů a dělí nás celý Pacifik.
S láskou ségra
Fotka s bráchou.... zobrazit detail