PŘEDČASNÉ PŘÁNÍ PF PŘED PŘESUNEM POD PATRONÁT PETRA PLUS PETRY POSÍLÁ PŘECHODNÝ POBŘEŽNÍ POVALEČ PELDA PELIKÁNOVÁ

S předstihem Vám všem přeji krásné Vánoce, Silvestra i celý příští rok, ať Vaše cesty mají správný směr i cíl a hlavně ať jde vždycky někdo vedle Vás

           Časový předstih je zaviněn tím, že odlétáme do San Diega za mým milovaným Bráchou. A jak ho znám, bude nás ten pacholek honit tak, že nebudu mít čas na důležitější věci, natož na psaní pro web.
Zatím to vypadá tak, že z letiště v Los Angeles ani nepojedeme domů, tím pádem aklimatizace bude probíhat za pochodu. Možná za poklusu. Povalíme přímou cestou, no přímou, jak si pamatuji poslední úsek, tak to jsou kynedrilové serpetýny, na Big Bear, což je horská oblast Kalifornie a v té době nejspíš pod sněhem. Můj teplomilný Australan, který se zatím potkal se sněhem jednou ve Sněžných horách a dodneška o tom vypravuje, zažije první šok. Ale při cestování s naší rodinou si jsem naprosto jistá, že nebude zdaleka poslední. Nu což, jednou mi slíbil "v dobrým i ve zlým", tak teď bude mít příležitost to i dokázat. A já taky.
           David není tramp, ostatně to je český fenomén a cizinec ho těžko chápe. Ale hledání chlapa, který by byl k něčemu na cestách, nevyžadoval každý den teplé jídlo a studené pivo (popř. horkou sprchu a žhavý sex), a navíc byl ještě takový blázen, že by mě chtěl, tak to jsem už vzdala. Budu se snažit z Davida udělat aspoň nějaký klon mezi trampem a Ozíkem. Sdělovala jsem svoji myšlenku Petře a Petra zkušeně povídá: "No to musíš zrovna, dokud je zamilovanej." Bracha nás poslouchal a prohlásil: "Takže na to máš ještě asi tak tři tejdny." Je mi předem jasné, že podle ortodoxních trampíků je tramp jen ten, kdo vyšel už z matčina lůna s usárnou na zádech (ovšemže správně zabalenou). Ale já na to mám jiný názor. Takže jedu do USA plna bláhových nadějí, že mi Brácha s výchovou Davida pomůže a ne že mi ho vyděsí.
Trochu jsem poslední dobou psaní flákala, neb jsem se snažila zdolat angličtinu. Bohužel, zatím angličtina vyhrává na body, ale moje skóre se lepší. Příští rok Vám budu psát JAK SE ŽIJE V OZIKOVĚ, Nebojte, budu psát česky. Materiálu a zážitků mám dost a dost. Například zrovna touto dobou procházím každým nákupním centrem s úsměvem idiota. Připadá mi srandovní při venkovní teplotě nad třicet stupňů Celsiových, jak se výzdoba obchodů hemží sněhuláky, rampouchy, zasněženými chaloupkami a Santa Clausem v kožichu a na saních. Vysvětlovala jsem Australanům, jak vůbec saně jezdí, když nemají kola. Po mém odborném výkladu o sníženém koeficientu tření ovšem zase nechápali, jak se jezdí po sněhu s tím, co kola má. Přiznala jsem, že blbě. Mnohem podobnější vánoční australské pravdě jsou originální pohlednice, takže jsem vám některé naskenovala.
V mém nynějším bydlišti není sice sníh, ale zato je teď období tropických bouří. Vody je tolik, že už nestačí koryta řek, plní se přehrady a v televizi hlásí povodeň nejhorší za posledních třicet i více let. A kdybych věřila v Boha, myslela bych si, že je to jeho škodolibá odplata za to, jak vláda bez ohledu na názory obyvatelstva rozhodla, že vzhledem k nedostatku vody nám z kohoutku poteče voda recyklovaná. Tuto atrakci, která stála jistě spoustu miliónů dolarů, spustili před týdnem. No a druhý den nato nebe spustilo bouře, slejváky, lijáky, kroupy jak ořechy, mnoha decibelové hromy a tisíci voltové blesky. A já se při křižování blesků oblohou nekřižuju, ale vytahuju se s tím, že bleskosvod vynalezl Čech Prokop Diviš a oni se děsně diví. Natož když jen tak mimochodem podotknu, že se to událo těsně vedle od mé rodné České Třebové (Čečké Čebové v podání Australanů, s výslovností města Žamberk je ani nestraším) a to navíc už celých šestnáct let před tím, než kapitán Cook prohlásil aboridžinskou zemi za majetek anglického krále.
Svět mi poslední dobou připadá nevyvážený. Ukázkou toho je i to, že Bráchova Kalifornie má teď obrovské problémy s požáry a moje bydliště na druhém konci světa je zatopené vodou. Inu, jak říkával můj kolega: "Až přírodě dojde trpělivost, ona si s námi poradí." Pokud si to dřív nezařídíme sami.

A tak Vám na příští rok přeji jen to nejkrásnější, co na tomhle světě ještě jde urvat
přeje Marta z Klokanic, co je šťastná, i když nemá nic

P. S. A na úplný závěr pár rýmů. První básnička je čerstvá, druhá pět let stará. Časy se mění. Naštěstí!

pro letošní Vánoce
       mám jedno velké přání.
Nechci zlato, knížky,
       drahé oblékání,
nenos mi věci,
       které potom překážejí v domě,
ale nutně potřebuji trochu lásky,
       co bude jenom pro mě.