FINANČNÍ STRÁNKA CESTOVÁNÍ ANEB "ZA CO CESTUJETE?"
a fotky, které se běžně neuveřejňují

Omlouvám se všem, které tato otázka nikdy nenapadla. Já na ní ovšem začínám být alergická víc než na vosí bodnutí. Už možná cítím ten podtitul: "Kdo vám to platí?" i tam, kde není.
Teď mi nahrál kamarád Jakub, který poslal vyúčtování jejich cesty Austrálie - Nový Zéland, protože se s odpovědí na stejnou otázku potýká taktéž. A tak jsem se rozhodla trochu přiblížit financování cesty každému, koho to zajímá.

Z pohledu cestovatele:
Buď cestujete s naditou peněženkou nebo s naditým batohem. Mě se týká vždycky druhá část odpovědi. Když jsem jednou nahazovala dvacetikilový batoh na záda někde v ruské divočině, povzdychla jsem si Aleně: "Myslíš, že někdy budeme cestovat jenom s kredit kartou?" A Alena mi odpověděla: "Ale to by si nás nikdo nevšimnul." Což byla svatá pravda, protože takhle nás všichni obdivovali a říkali nám: "Molodci."
Buď jíte v restauracích nebo nakupujete v supermarketu. Opět je za bé správně. K odpovědi za cé, že bychom si jídlo lovili, jsem ještě nedospěla. Nejatraktivnější jsou levné, rychlé, instantní potraviny. V Číně ovšem měly zvláštní příchuť tajemství, protože jsme si nebyly schopné přečíst, co ten pytlík či kelímek obsahuje. Pak jsme to ve vlaku vařily a všichni spolucestující nás s pobavením sledovali, protože nám buď vyhrkly slzy, jak to bylo pálivé, začaly jsme se dusit nad ostrými kousky nebo jsme neuměli nasoukat do pusy tu jednu nekonečnou nudli v polívce. Pokaždé to byl zážitek, nejen pro nás. A všude ve světě říkáme: "Zlatá naše Vitana" její polívky jsou nejlepší. K našim cestám taky neodmyslitelně patří paštiky, lovečák, slivovice.
Buď spíte v hotelu nebo kde se dá. Kdesedá je znatelně levnější. Je to nejlevnější způsob cestování, ale ne vždy jde o peníze. Jde o zážitky. A ty v hotelu neseženete. Před cestou do Afriky se mě snažil jeden známý odradit: "Já jsem byl v Jihoafrické republice hodinu. Jel jsem z letiště taxíkem na hotel, tam jsem si dal věci a jenom s kamerou, foťákem a peněženkou jsem vyrazil na ulici. Okradli mě hned za rohem, tak jsem se vrátil a letěl zpátky. Hrozná země!" Je předpoklad, že když spíte v hotelu a jedete taxíkem, tak máte peníze v té peněžence, co vám kouká z kapsy, kamera na krku si o ukradnutí říká a foťáku by bez ní bylo smutno. Na nás bylo v Africe vidět, že toho na ukradnutí moc nemáme, foťáky byly v batůžku, ty stany by nechtěla ani charita. Měli jsme velké a neustálé problémy s autem, a tak jsme byli nuceni zastavovat a prosit o pomoc v domorodých vesnicích, kam běloch normálně nevstupuje. Všichni nám chtěli vyhovět, dali by nám vše z toho mála, které měli. Krásná země!
Buď máte každý den teplou sprchu nebo studenou vodu v potoce. No někdy ani to ne. Doživotní chvála budiž tomu, kdo vymyslel mokré ubrousky. Někdy se umejete voňavkou. V Africe nám občas připadalo, že každý černoch má bělejší tričko než my. Ale to bylo možná kontrastem s pletí. Častokrát jsme s Maruškou ráno vstávaly a jedna druhé jsme odsouhlasily, že to tričko ze včerejška (předvčerejška...) je ještě dobrý. V Rusku při cestování vlakem Alena na nádraží loudila, že potřebuje sprchu. Vrátila se ovšem zklamaná, že za ní chtějí 30 rublů. Její zklamání bylo tak viditelné, že jsem s tím musela něco udělat: "Za záchod chtějí 10 rublů. Když se v tý sprše i vyčůráš, tak ji máš jen za dvacet. To je dobrá cena."
Buď si jen užíváte nebo taky pracujte. Správná odpověď závisí na pracovním povolení. Ale i když není, jako teď u mě, sedíte u počítače, přestože venku svítí sluníčko, pláž je 100 metrů daleko a vy místo užívání si radostí, mlátíte do klávesnice, abyste vymlátili nějaký článek, který potom musíte namlátit do nějakého časopisu. Nebo už předem víte, že tu slátaniny nenamlátíte nikam, že trčíte u mašiny zadarmo, opět jako já teďka, ale baví vás to. Někdy musíte překopírovat a upravit fotky, který třeba jednou ukážete na besedě. A když jste ti "šťastlivci" a máte pracovní povolení, jako třeba kamarádi na Novém Zélandě, děláte za takovou almužnu, za kterou by si místňouš ani neprotřel oko, natož ho otevřel. A modlíte se, aby se vám to auto už znovu nepodělalo, protože bez něj se do práce nedostanete. A vlastně bez něj ani nemáte kde spát.
Buď platíte cestovní kancelář a průvodce a jste v klidu nebo řešíte všechno sami a jste napnuti, jak to dopadne. Průvodci a cestovky nejsou zadarmo, takže je jasné, že my máme jen průvodce koupeného v knihkupectví. Na cestě se ovšem vyskytnou zádrhele, které vás doma nikdy nenapadnou. Můžete si být jistí, že všechno se vždycky vyřeší. Někdy nedojedete tam, kam jste původně chtěli, ale úplně jinam a zažijete něco úplně jiného. Ale to je fuk. Někdy nemáte čas nakoupit, například při chaotickém přestupu z jednoho spoje na druhý. A pak při další mnohahodinové jízdě kamarádka vytáhne svoje poslední sušenky a rozpočítá je mezi všechny. Horší než hlad jsou problémy s úředníky, s policajty, s celníky, ale pokud vás nechtějí zastřelit, nějaké řešení najdete. A časem poznáte, že veškeré problémy na cestě se smrsknou do pravidla "Každý den vyřešit tři es" Omlouvám, se za vulgarismus, ale ono je to vlastně tak, že na cestě musíte každý den vyřešit jen Stravu, Spaní a Sraní. Všechno ostatní má mnoho variant a odkladů. Dobrodružství je nejkrásnější, když na něj vzpomínáte doma mezi ledničkou a gaučem. A vždycky vzpomínáte na ty zádrhele, na průšvihy, na krizovky. Koho bude zajímat, jak jste leželi celý den na pláži, večer šli na jídlo do restaurace a v noci spali v hotelu?
Buď máte zaměstnání, mzdu a jen měsíc dovolené nebo máte fůru dovolené, ale nemáte tu práci a hlavně ty peníze. Většinou i měsíc dovolené na cesty stačí. Já jsem před Austrálií odešla z výborně placeného zaměstnání, z kterého normální člověk odchází do důchodu, nerad, nebo do hrobu, asi taky nerad. Brácha to samé dělal pokaždé, před každou jejich velkou cestou dal výpověď a po návratu hledal novou práci. Není to jednoduché. Je to naše volba. Jednou to zkusíte a vyrazíte a i když vás potom váš anorektický bankovní účet donutí opět k pracovní dichciplíně, vydržíte to. Hlavně proto, že víte, že to uděláte znovu, že to jde, že je to možné - opustit krásně šedivé jistoty a vrhnout se do dobrodružně barevné nejistoty. Mám hodně kamarádů, kteří začali cestovat až v penzi. Moc jim to přeju a trochu závidím, ale já nechci riskovat.
Buď máte sponzora nebo jste volní. Nemohu sloužit s první částí, nikdy jsem sponzora nepotkala a nepoznala. Prý to jde, ale pak ho musíte poslouchat. Nu což, třeba jednou.
Souhrn. Máte na výběr. Je to o tom, kolik jste ochotni slevit ze svého pohodlí. Náš způsob není nedělní procházka, ale zažijete nikdy nepopsané a uvidíte nikdy nespatřené. A mě právě tohle cestování baví.

Z pohledu tazatele:
Jen namátkou váš účet
- pokud kouříte krabičku cigaret denně za 50 korun, je to za rok 18 200
- pokud pijete jedno pivo denně za 15 korun (lze upravit na láhev vína za týden), je to za rok 5 400
- pokud jste ženská a nekupujete si šaty v sekáči, dáte v normálním obchodě za šatičky, botičky měsíčně pětistovku? Za rok je to 6 000 a nepočítám kožichy, plesové šaty a ostatní hogo fogo, jen průměr
- ještě pořád ženská: šperky, kosmetika, nehty, kadeřník, diety.... dobře, měsíčně taky pětikilo, ať to nemusím znovu násobit, takže ročně 6 000
(v případě muže zaměňte za kořalku, nový počítač, hifi soupravu nebo jiné koníčky)
- pokud je váš byt větší než můj tj. má víc než 40 m² a je upraven jinak než můj stylem štětka - barva, stojí vás byt 1000 měsíčně? A to nepředěláváte kuchyňské jádro nebo koupelnu, žádná mimořádka, ročně 12 000
- dovolená v Chorvatsku vás taky něco stojí, nemám představu, tak 10 000 ať se to dobře počítá
- já jezdím hromadnou dopravou, ne že by byly vlaky levné, ale pokud vy máte auto přijde vás na něco koupě, údržba, benzín, když odečtu cenu mých jízdenek, dělá ten rozdíl 9 000 ročně, souhlasíte? Jasně, orientačně, nekalkuluju s tím, že jste velice výhodně koupili poslední model mercedesu.
Všechno zaokrouhluju dolů a počítám v korunách českých a dělá to za rok 66 600, - a to uznáte, že jsem nebyla náročná. Za tyhle prachy jsem byla měsíc v Africe včetně letenky, myslím, že v Rusku a Mexiku jsem ani tolik neutratila, protože nebylo za co, Austrálii za to pořídíte naším stylem měsíc taky s letenkou... atd.

Fotky jsem rozdělila na Jídlo, Spánek, Přeprava, Hygiena a další radosti
Nezapomeňte si je prohlédnout a přečíst komentář. A pak zpytujte sama sebe - šli byste do toho, jste ochotni vzdát se pohodlí, teplé stravy, studených nápojů, teplé vody ve sprše, měkké postele....? Když si odpovíte ne, prosím Vás, už se nás neptejte, za co cestujeme.
A pokud si s čistým svědomím odpovíte ANO, zamyslete se ještě jednou. A jestli i teď říkáte nahlas ANO, típněte poslední cigaretu, nechte pivo v lednici, plesové šaty v krabici, odložte zmodernizování kuchyně a potom ihned přepněte internet na nějakou stránku s prodejem letenek a SPLŇTE SI SVŮJ SEN!!!
Za sebe i za cestovatele stejné krevní a cenové skupiny
Marta Pelda Pelikánová

Foto Alena Pirklová, Hana Hosnedlová, Věra Malátková, africká parta sebevrahů, Vojta Brodecký a já

P.S.
Mail z cest Jakuba Březiny a Marušky Baltusové je použit jako důkaz s jejich svolením. Díky děcka, držím vám pěstě, palce, malíky, prostředníky... stejně jako mlaďákům Věrce a Vaškovi... a vůbec všem na cestě.

Stále ještě žiji
No toto je jeden ze starších nudných mailů, které jsem nějak neodeslal. Ano, jsem tu se svými pravidelnými zprávami. Jak z pár mailů a reakcí vyplynulo, zajímalo by Vás, z kterého mého ropného vrtu že tuto cestu sponzorujeme.
Nevím, kdo ví a kdo ne, ale zhruba před dvěmi lety touto dobou mi přišel účet za plyn... tenkráte byla tuhá zima a já svoji veškerou výplatu přivši na můj účet přeposlal na účet jiný. Tou dobou se také narodilo mému kolegovi v práci dítě - krásná to holčička, rodiče plni štěstí jelikož se na její příchod nemálo načekali. Jenže s příchodem holčičky odešel taktéž z výplatní pásky jeden vysokoškolský příjem a můj kolega se musel začít více otáčet. A tak svoji dlouho očekávanou dceru viděl ve spánku nebo o víkendech. Těch impulsů tam bylo ještě pár, ale tyto byly asi nejsilnější. Představa, že jako vysokoškolák nebudu schopen kloudně (rozuměj aniž bych se sedřel) uživit rodinu a budu žít od výplaty k výplatě, mne opravdu nelákala. Rozhodování Irsko, Zéland, Austrálie... skončilo pro Austrálii z důvodu nejlepšího zázemí, přátelé tu už žijí více jak 4 roky a přede mnou se zde několika architektům v podstatě bez problému podařilo uchytit. No, já toto štěstí neměl. Co nás to stálo? Studentská víza a škola a letenka mne vyšla asi na 150 000 Kč, na rozjezd jsme měli Maruščiných
$5000 AUD (cca 17 Kč 1 $AUD v té době). Já o víkendech chodil dělat elektriku za cca $20, což zní lákavě, ale cestu jsem zaplacenu neměl, takže se mi to smrsklo asi na $15, což jsem měl v druhé práci, jedněm
Čechům jsem přestavoval dům. Maruška doučovala francouzštinu a po dvou měsících našla práci jako pečovatelka tělesně postiženého Jeremyho, který byl jako mladík po havárii motocyklu ukotven na lůžko, z
kterého se za posledních 15 let nevzdálil a na kterém také toto léto umřel. Po čase se jí podařilo najít kroužek pro děti, kde byla sice placena $60 na hodinu ale s dopravou a s tím, že to byly 2 hodiny týdně, vyšlo to skoro stejně jak to pečovatelství, kde dostávala 20 na hodinu. Tak takhle nějak jsme se probojovávali v Austrálii. Já na poslední měsíc našel práci na stavbě, kde mi dali 15 na hodinu, takže se nám podařilo našetřit $6000 na výlet po Austrálii. A ty na těch 17 000 km z větší části sežral benzín, na nějaké atrakce nebylo a spali jsme většinou v autě, které jsme měli vypůjčené od přátel za cenu jeho technické $ 2000 (z toho jsme platili polovinu, jelikož půl cesty s námi jeli Maruščiny rodiče). Abych to zkrátil, do Sydney jsme se vrátili s posledními $100 Tak jsem prodal foťák za $400 a z navrácených daní cca $1700 a zbytečky z mého účtu jsme přeběhli na Nový Zéland. Kde jsem okamžitě získal práci. Naštěstí mi od začátku platili, platí se tu každých 14 dnů nebo týden, a tak jsme přežili. Můj plat byl přes agenturu $17 na hodinu, což po zdanění dělalo asi $600 týdně, nyní je to napřímo již $26 (ale zdanění je vyšší), takže dostávám $810 týdně. Ubytování stojí stejně jak v AU asi $300 týdně (nyní platíme půlku, protože tu bydlíme s Thajvankou.) Energie, internet a telefon vyjdou asi na $200 měsíčně. Takže nyní po zaplacení víz $1500, auta $5200 (nové gumy a brzdy přišly obojí po $600) a zubaře $2000 (jediný kanálek, korunku jsme nechtěli, byla by za dalších $1500) se pomalu odrážíme ode dna, pokud nedostanu další pokutu za parkování a auto mi, tak jako první den neodtáhnou ($200), očekáváme to odražení po tom roce a půl s velkými nadějemi.
A závěr. Asi by se na to každý normální člověk vykašlal, takový způsob cestování a takové podmínky, určitě bych se dnes měl v Čechách líp, asi bych se netrápil kurzem koruny, když mi kurz koruny z 16 korunového dolaru udělal 13 korunový, tak jsem ročně přišel ze své výplaty o cca 162 000kč. Asi bych byl více v klidu. Asi bych byl v Čechách, když mi umíral pes, který byl z nejsilnějších důvodů, proč nejezdit. Ale když to vše vezmu kolem a kolem, asi bych se nikdy nepodíval do těchto krásných zemí, asi bych nikdy nedostal rodiče na dva měsíce od svazujícího penzionu, asi bych nikdy nezměnil názor na spoustu věcí, nad kterými v Čechách prostě nepřemýšlíte, protože nemusíte. A money money money byly, jsou a budou a pokud by byly v Čechách, tak bych je stejně zase vrazil do cesty. A do čeho jiného bych je taky asi měl vrážet??
Kuba

Ahoj Marti,
myslím, že budeš asi jediná, která tento mail ocenila. Použij, co uznáš za vhodné (pokud odstraníš mé hrubky, sloh a překlepy... mohl by z toho být úplně jiný článek :-)) Na jménech nám nesejde a my si to stejně přečteme na tvé stránce, tak nám to posílat nemusíš. Jináč, já jsem Jakub Březina a Maruška je Baltusová, na rozdíl od jiných jsem na to hrd.
Kuba